Vosy a sršně, pokud vás ohrožují, tak vám pomůžeme.
Pomůžeme Vám zlikvidovat hnízdo, které vás ohrožuje na zdraví, máte malé děti, jste alergici a podobně.
Hubení a likvidace vos či sršní.
Volejte 731 652 192.
Příběh královny
Na jaře, někde hluboko ve škvíře starého trámu pod střechou chaty, se pomalu probouzí oplodněná královna Vosa obecná.
Celou zimu tam nehybně přečkala mráz, hlad i vlhkost. Je sama. Poslední živá vzpomínka na kolonii, která už dávno zanikla.
Venku se otepluje.
Královna vyleze ze své škvíry a chvíli nehybně sedí na slunci. Chladné tělo se musí rozehřát, aby mohla létat. Potřebuje energii — saje nektar, sladkou mízu stromů a hledá místo pro nový začátek.
Ještě před několika měsíci byla jen jednou z mladých princezen starého hnízda.
Na konci léta se narodila mezi stovkami dělnic. Tehdy už stará královna slábla a chemická rovnováha hnízda se měnila. Celý vosí stát totiž drží pohromadě neviditelný jazyk pachů — feromony.
Královna jimi celé měsíce ovládala kolonii.
Každá dělnice díky nim „věděla“:
- že má pracovat,
- že nemá klást vlastní vajíčka,
- kdo patří do hnízda,
- zda je kolonie zdravá,
- a kdy se mění životní cyklus.
Hnízdo nebylo řízeno rozkazy ani vůdcem v lidském smyslu. Byla to chemická inteligence tisíců těl.
Když ale přišel konec léta, feromony zeslábly. A královna začala klást jiná vajíčka.
Ne dělnice.
Tentokrát vznikali samci a nové budoucí královny.
Pak přišel její svatební let.
Někde vysoko v teplém podvečerním vzduchu se spářila se samcem z jiné kolonie. Vosy totiž omezují příbuzenské páření — samci často patrolují širší oblast a mladé královny opouštějí své rodné hnízdo, aby našly geneticky odlišného partnera.
Samec krátce nato uhynul.
Ona ale nesla něco cenného — zásobu spermatu na celý svůj budoucí život.
Teď je jaro a začíná nová říše.
Najde dutinu ve zdi zahradního domku. Ohlodává staré dřevo, míchá ho se slinami a vytváří první šedý papírový materiál. Z několika buněk vzniká základ budoucího hnízda.
Do nich naklade první vajíčka.
Teď přichází nejtěžší období.
Musí:
- sama stavět,
- sama lovit,
- sama krmit larvy,
- sama chránit hnízdo.
Mnoho královen tuto fázi nepřežije.
Ale tato přežije.
Z vajíček se líhnou larvy — slepé, měkké a neustále hladové.
Královna jim nosí rozžvýkaný hmyz:
- mouchy,
- housenky,
- komáry,
- pavouky,
- larvy much,
- někdy i maso z mršin nebo zbytků.
A tehdy začíná zvláštní výměna.
Larvy totiž nejsou jen pasivní děti.
Když jsou nakrmené, vytvářejí sladkou výživnou tekutinu. Dělnice i královna ji olizují z jejich úst. Je to energetická odměna — cukernatá šťáva plná živin a chemických signálů.
Celý vosí stát je vlastně poháněn neustálou cirkulací:
- maso jde larvám,
- cukr jde dospělým,
- a larvy vracejí kolonii energii zpět.
Jakmile se vylíhnou první dělnice, všechno se změní.
Královna už téměř neopouští hnízdo.
Dělnice:
- staví,
- loví,
- ochlazují hnízdo křídly,
- krmí larvy,
- rozšiřují patro za patrem.
Některé vosy létají po květech a pomáhají s opylováním. Jiné loví obrovské množství škůdců. Jediná větší kolonie může během sezóny zlikvidovat tisíce much, housenek a dalšího hmyzu.
Z pohledu lesa a zahrady jsou vosy zároveň:
- predátoři,
- uklízeči,
- i částeční opylovači.
Lidé je většinou vnímají jen jako agresivní vetřelce u limonády. Ve skutečnosti jsou to jedni z nejefektivnějších hmyzích lovců v Evropě.
Celý stát je stále řízen chemií.
Feromony proudí po povrchu těl, dotycích i potravě. Vosy díky nim poznají:
- vlastní kolonii,
- vetřelce,
- poplach,
- směr k potravě,
- i stav královny.
Když se střetnou dvě kolonie, většinou nevyjednávají jako mravenci. Pach okamžitě rozhodne:
„naše“ nebo „cizí“.Cizí vosa u vstupu do hnízda bývá často okamžitě napadena.
Přesto mezi koloniemi existuje určitá nepřímá komunikace. Vosy pozorují aktivitu ostatních, učí se z prostředí a některé studie ukazují, že si dokážou pamatovat tvary, orientační body i jednoduché vizuální vzory.
Jejich inteligence je překvapivá.
Dokážou:
- učit se trasy,
- rozpoznávat lidské obličeje v jednoduchých experimentech,
- optimalizovat hledání potravy,
- přizpůsobovat chování situaci.
Není to „robotický hmyz“, jak si lidé často představují.
Je to decentralizovaná kolektivní inteligence.
V létě už pod střechou vibruje obrovské hnízdo.
Strážkyně kontrolují vstup. Lovkyně létají po zahradách. Uvnitř je horko, pach papíru, feromonů a neustálého pohybu.
Pak se dny začnou zkracovat.
Královna mění cyklus.
Feromony už nepotlačují vývoj budoucích královen tak silně jako dřív. Některé larvy dostávají více potravy a mění se v nové plodné samice.
Rodí se další generace princezen.
Mladé královny postupně opouštějí hnízdo a páří se ve vzduchu mimo svůj domov.
Starý stát se mezitím rozpadá.
Ubývá larev — a tím mizí i sladká odměna, na které byly dělnice celé léto závislé.
Vosy začnou zoufale hledat cukr venku.
Proto na konci léta přichází období:
- vos v limonádách,
- na ovoci,
- ve stáncích,
- v odpadcích.
Chemický řád slábne.
Dělnice jsou agresivnější a zmatenější.
Stará královna stárne.
Jednoho dne už nevstane.
První mrazy ukončí život posledních dělnic.
Papírové hnízdo zůstane prázdné.
Ale někde pod kůrou stromu, v půdě nebo ve škvíře staré střechy už spí nová oplodněná královna.
A v jejím těle čeká celý další vosí stát.
Krásné, jakou roli v tom hraje genetika a převzaté informace z minulých rodů, je tam také nějaká evoluce?Ano. A právě tohle je na vosách možná nejvíc fascinující.
Ten stát nevzniká „učením od rodičů“ jako u lidí.
Většina vos nikdy svou matku vlastně ani pořádně nepozná. Přesto přesně ví:
- jak stavět hnízdo,
- jak krmit larvy,
- jak lovit,
- jak rozpoznat vlastní kolonii,
- jak reagovat na poplach,
- kdy vychovat nové královny.
To všechno je z velké části uložené v genetice a evoluci.
Vosí paměť není v jedinci. Je v druhu.
Každá královna v sobě nese:
- miliony let evoluce,
- chemické programy,
- instinkty,
- vzorce chování.
Když mladá královna na jaře začne stavět první buňky hnízda, nikdo ji to neučil. Neexistuje starší vosa, která by jí ukázala plán.
A přesto začne:
- vyrábět papírovou hmotu,
- stavět šestiúhelníkové buňky,
- regulovat teplotu,
- řídit chemii kolonie.
Jako by v sobě nesla starou kolektivní paměť všech předchozích generací.
Evoluce jako neviditelný programátor
Každá chyba v minulosti:
- špatné hnízdo,
- špatná reakce,
- slabé feromony,
- špatné načasování rozmnožování,
znamenala menší šanci přežít.A po miliony let se ukládaly úspěšnější strategie.
Tak vznikla:
- agresivita při obraně,
- schopnost rozpoznat pach kolonie,
- přesné cykly vývoje,
- architektura hnízd,
- lov,
- sociální organizace.
Ne plánem.
Ale nekonečným filtrem přežití.
Přesto nejsou vosy jen „naprogramované stroje“
A to je důležité.
Mají i schopnost:
- učit se,
- pamatovat si,
- improvizovat.
Například:
- pamatují si orientační body,
- učí se, kde je potrava,
- mění strategie podle prostředí,
- některé druhy rozpoznají tvary nebo lidské obličeje.
Takže vosa je něco mezi:
- genetickým instinktem,
- a jednoduchou zkušenostní inteligencí.
Superorganismus
Kolonie vos se někdy popisuje jako:
„superorganismus“
Jednotlivá vosa je trochu jako buňka v těle.
Samotná dělnice:
- moc dlouho nepřežije,
- nerozumí celku,
- ale společně vytvářejí něco mnohem většího.
Hnízdo:
- reguluje teplotu,
- rozděluje práci,
- komunikuje chemicky,
- reaguje na útok,
- optimalizuje sběr potravy.
Skoro jako mozek rozprostřený do stovek těl.
A evoluce pokračuje dál
To je na tom možná nejzajímavější.
I dnes se vosy mění.
Například:
- některé druhy se posouvají více na sever kvůli oteplování,
- mění délku sezóny,
- mění agresivitu,
- přizpůsobují se městům,
- učí se využívat lidské stavby a odpad.
Sršeň asijská je extrémní příklad:
- v Evropě prakticky explodovala,
- velmi rychle se adaptovala na nové klima,
- nové zdroje potravy,
- nové predátory.
A možná nejhezčí myšlenka
Každá jarní královna je vlastně:
- živá kapsle pradávné informace.
Nese v sobě:
- architekturu hnízda,
- chemický jazyk,
- lovecké strategie,
- rytmus sezón,
- i chování svých dávných předků.
A přesto nikdy neviděla jediné hnízdo předtím, než si postaví vlastní.
Likvidace vos, hubení vos, jak zlikvidovat vosy, vosí hnízda a likvidace sršní, nebo jak někdo nesprávně říká sršňů.
